Trek Ještěd-Sněžka-Praděd
Zde je verze s fotkami ve formátu pdf. Pokud odkaz nejde otevřít, je nutno soubor stáhnout a uložit na disk a poté otevřít.
Trek Ještěd - Praděd.pdf (5,1 MB)
Trek
Ještěd – Sněžka – Praděd
30.4-11.5.2008
ÚVOD
Někdy na podzim 2007 dostal Zbyňa nápad. Zprvu to vypadalo jen jako plácnutí do větru.
Zkusíme trošku delší trek. Pokusíme se spojit pochodem dva nejvyšší vrcholy – Sněžku a Praděd.
Nejprve jsme se tomu smáli, ale pak si řekli: “ A proč ne?“
Zbývalo určit termín a počet osob. Termín vyšel logicky na začátek května kvůli státním svátkům. Ušetříme dva dny dovolené. Počet osob byl za chvíli taky jasný- zůstali jsme sami dva. Už to nás mělo varovat…
Před Velikonocemi mi začalo docházet, že bez alespoň mírného tréninku bych to taky nemusel ujít. Na velikonoční pondělí jsem se proto vydal na jarní procházku Hrabí-Holice (cca 35 km). Ta mě na další týden vyřadila z provozu. Tak takhle tedy ne !!
Dal jsem si pauzu a zkrátil délky pochodů na 5-12 km. To se osvědčilo a Ben měl radost, že je pořád na procházce.
Absolvoval jsem ještě jednu delší trasu – Holice- Sv.Kopeček – Radíkov – Posluchov – Holice ( 25 km) a cítil se připraven.
Pravda se však teprve ukáže…
Den první
Olomouc – Liberec –Ještěd
Našlapané kilometry dnes: 6
Našlapané kilometry celkem: 6
Pochod ze Sněžky na Praděd jsme se rozhodli začít netradičně na Ještědu. Jednak proto, že byl vyhlášen stavbou století a je krásnou dominantou a jednak Ještěd i Praděd jsou vysílače, což nám přišlo jako další dobrý důvod. Začít přespáním na Ještědu a skončit přespáním na Pradědu.
Vyrážíme tedy vlakem z Olomouce do Pardubic a Liberce. Cesta se vydařila až na několik přestupů kvůli výluce na trase. Přesto jsme přijeli do Liberce jen s desetiminutovým zpožděním v 16.00.
Za příznivého větru a vlhkosti jsme se vydali na Ještěd pěšky. Po zhruba 2,5 hodinách jsme se vydrápali na vrchol a to bez přispění turistických značek nejkratší cestou. Převýšení z Liberce jsme odhadli na 600m. Po sprše následovala večeře za cca 400 na osobu.
Teď je 22.30 a unaveni se ukládáme ke spánku.
Den druhý
Ještěd – Harrachov - Labská Bouda - Bílé Labe
Našlapané kilometry dnes: 28
Našlapané kilometry celkem: 34
Noc na Ještědu proběhla za neustálého rachotu větru. Ráno byl budíček v 7.30, snídaně formou bufetu v 8.00. Následně jsme sjeli lanovkou dolů. Byli jsme sami v kabině pro 35 lidí. Byla totiž mlha a pršelo.
Od lanovky vedly naše kroky na šalinu do centra Liberce. Tam následoval přestup na další tramvaj č.11 do Jablonce. Z Jablonce jsme původně chtěli pokračovat autobusem do Harrachova, ale jeden místní pidlovokej chytrák nám poradil vlak. Na první pohled to vypadalo rozumně. Nádraží bylo blíž, vlak jel dřív a i s přestupem v Tanvaldu byl přesun rychlejší. Tak jsme jeli.
Nevýhodu jsme objevili až při výstupu v Harrachově. Nádraží je totiž asi 4 km od něj a navíc na úplně opačné straně, než jsme potřebovali. Cestu jsem si prodloužili asi o 6 km.
Teď již slyším škarohlídy, že to není žádnej pěší pochod, ale cestování hromadnou dopravou. Chtěl bych tedy upozornit, že původní záměr byl Sněžka -Praděd a tedy tyto etapy jsou jaksi navíc. I další dva přesuny byly většinou zajížďky, které na ujité kilometry neměly prakticky vliv. A komu se to nelíbí, může protestovat, může nesouhlasit a taky si to může zkusit šlapat sám.
Na kraji Harrachova jsme v penzionu Diana pojedli guláš a vydali se konečně na pořádnou tůru. Cesta vedla po modré kolem Mumlavských vodopádů na Labskou Boudu. Zpočátku to šlo celkem dobře. Problémy nastaly ve chvíli, kdy jsme zjistili, že sníh leží již od výšek cca 800 m.n.m. Bez sněhu jsme tedy šli pouze asi 10 km.
Sníh byl měkký, mokrý a hluboký. Místy jsme zapadali až po k…e. Padal nám horem do bot, které byly úplně promočené. Přesto jsme to nevzdali a vyškrábali se přes Labské louky k Labské Boudě a pramenům Labe.
Tam jsme se ani nezastavovali a pokračovali přes lavinové svahy dále po modré kolem Labe směrem na Špindlerův Mlýn. Sníh končil až u soutoku Labe a Bílého Labe. Do Špindlerova mlýna jsme nakonec neodbočili a zkusili dojít až na Boudu u Bílého Labe. Tam jsme přišli kolem osmé hodiny večerní. Celou cestu jsme nepotkali ani živáčka. Možná to bylo tím, že cesta je v zimním období uzavřena a ještě ji neotevřeli.
Původně jsme po večeři chtěli jít brzo spát, ale nějak jsme se zakecali s majitelem a obsluhou a za příjemného popíjení Ferneta jsme ulehli kolem druhé hodiny ranní.
Den třetí
Bílé Labe – Sněžka – Malá Úpa
Našlapané kilometry dnes: 19
Našlapané kilometry celkem: 53
Ráno se nám podařilo vstát v 8.00 a pěkně posnídat. Čekalo nás prudké stoupání údolím Bílého Labe na Luční Boudu a Sněžku. Po včerejšku nás již ani nepřekvapilo, že už od počátku jsme se brodili ve sněhu. Jinak nám počasí přálo, bylo polojasno a teplota kolem 10 st.C
Až po Luční Boudu jsme šli sami ze stejného důvodu jako předchozí den - cesta ještě byla uzavřena.
Na Luční Boudě jsme si dali polévku a sodu za 50 Kč.
Od Luční Boudy začalo přibývat lidí, a když se připojila červená značka vedoucí z Polska, připadali jsme si jako na Václaváku. Češtinu prakticky nebylo slyšet a na výstupu na Sněžku se tvořily zácpy rádoby turistů v lakýrkách a teniskách. V Polsku, stejně jako u nás byl totiž státní svátek.
Společně jsme se zhrozili nad stavbou, která je postavena nově na české straně vrcholu a rychle prchali po Obřím hřbetu na chatu Jelenka. Teprve tady končí sníh. Máme ho až po krk. Po asfaltu jsme došli po žluté značce na Pomezní Boudy, kde jsme hladoví doslova vybílili místní samoobsluhu.
Ihned poté jsme prchli na Malou Úpu, kde máme nocleh v penzionu Kateřina.
Po večeři jdeme odpočívat a zregenerovat síly pro zítřejší pochod do Trutnova.
Den čtvrtý
Malá Úpa – Trutnov - Adršpach
Našlapané kilometry dnes: 32
Našlapané kilometry celkem: 85
Vyrazili jsme v mlze. Poté, co nás chtěl přejet majitel penzionu červenou oktávií jsme se spřátelili s bílým kocourem, který nás dovedl až k Rotterově chajdě. Mezitím se vyčasilo a cesta pokračovala bez větších problémů. Po červené značce jsme kolem divoce vypadajícího býka došli až k dělostřelecké pevnosti Stachelberk, která předznamenala množství dalších tvrzí a řopíků, jež budeme míjet v Orlických horách.
Odtud jsme šli dlouhým přesunem přes lom, kde jsem málem zašlápl slepýše, do milionářské čtvrti pře Trutnovem. Po marném ptaní po hospodě v blízkosti trutnovského nádraží jsme našli hospodu Pod lékárnou, kde nám bylo dobře až do odjezdu vlaku do Adršpašských skal, tedy přesně na zastávku Teplice-skály.
Cesta trvala zhruba hodinu motoráčkem, kde průvodčí byl mašinfíra i výpravčí zároveň. Po výstupu nás čekala cesta asi 800m do penzionu Dita, kde jsme se potkali s ukecaným majitelem i jeho ukecanou ženou.
Den pátý
Adršpašské skály
Našlapané kilometry dnes: 15
Našlapané kilometry celkem: 100
Tento den byl naplánován jako odpočinkový. Zbyňa má nataženou šlachu a já puchýře na patách. Po prvotním seznámení se skalami okolo jezírka, které jsme třikrát obešli jsme se dostali do vleku polských návštěvníků. Ze šlamastyky nám pomohli až domorodci cikánského původu se smaženým sýrem v sedmiobalu.
Ale po pořádku. Den jsme začali snídaní v nedalekém Skalním mlýně, kde majitelka, ač bylo zavřeno nám připravila lahodné hody. Málem jsme si je museli odpracovat kosením trávy.
Na vstupu do skal nás překvapilo
vstupné 60,-Kč, které vůbec nekorespondovalo se shnilými chodníky a schůdky na prohlídkové trase. Po projití trasy jsme se těšili na dobré občerstvení. K našemu úžasu jsme v první hospodě dostali výše uvedený sýr v sedmiobalu na umělohmotném talířku. S vědomím , že nic horšího nás už nemůže potkat jsme se rozhodli svlažit svá vyprahlá hrdla pivním mokem ukecaného číšníka v hotelu Orlík. V 16.00 jsme byli tam, kde jsme začali, tedy na parkovišti. V neděli v 16.00 zavřeli hospodu!!
Po marném obcházení dalších penzionů, po marném volání po luxusních hotelech jsme vzdali boj s větrnými mlýny a odešli zpátky do domovského penzionu, kde jsme konečně nalezli televizor a v něm přenos ČR-Rusko hokejového MS. Po oslavě dobrého výkonu (4:4) a osvětlení problému 2. světové války místnímu obyvatelstvu se ukládáme ke spánku. Nálada je mírně skleslá a fyzické síly na úrovni předchozího dne.
Den šestý
Adršpach - Teplice nad Metují-Skály- Náchod - Šerlich
Našlapané kilometry dnes: 30
Našlapané kilometry celkem: 130
Po včerejší oslavě prohry v prodloužení se nám nevstávalo moc dobře. Budíček byl v 7.30, protože dle naší domněnky nám v 8.33 jel vlak do Náchoda. Tento předpoklad se ukázal jako mylný, protože vlak jezdí pouze v sobotu a neděli. Dnes je pondělí. Do Teplic nad Metují jsme se tedy vydali pěšky. ( 4km)
Tam jsme nasedli na vlak a popojeli 27 km do Náchoda (374 m.n.m.) . Odtud se vydáváme na Jiráskovu chatu (622 m.n.m.) a dále přes Dobrošov. Českou Třemešnou a Borovou do Olešnice. Tady končí sranda a začíná stoupání po modré na hřeben Orlických hor. Pomalu se hlásí umě puchýř na patě a u Zbyni ostré píchání v chodidle. Zkoušíme přezouvat a je to lepší. Zbyněk tejpuje chodidlo.
V Olešnici dáváme jídlo a pivo a vyrážíme do kopce. Kupodivu cesta ubíhá celkem dobře i přes převýšení více jak 600m. Kolem 18.30 přicházíme na Masarykovu chatu na Šerlichu. Únava je značná, u mě se hlásí i žaludek. Večeře je lehká, vývar a pstruh. Hajdy do postele.
Zítra nás čeká možná nejdelší etapa. Nemáme nocleh, tak uvidíme, kam dojdeme.
Den sedmý
Šerlich – Velká Deštná – České Petrovice
Našlapané kilometry dnes: 38,5
Našlapané kilometry celkem: 168,5
Vstáváme v 7.00 a necháváme si připravit snídani ( hemenex, míchaná vejce). Na cestu se vydáváme v 9.00 za vydatného větru a mlhy po červené na Malou a Velkou Deštnou (1115 m.n.m.). Dále po hřebeni ve výšce 900-1100m ke Kunštátské kapli z roku 1670. Odtud pomalým klesáním na Pěticestí, kde proběhla svačinka. Tam jsme od rána potkali první dva lidi- taky blázny s batohy.
Mlha už není, ale fouká vytrvale. Mílovými kroky se blížíme kolem spousty řopíků ( malých pevností) k pevnosti Hanička. K údivu všech zúčastněných byla Hanička i přilehlé občerstvení uzavřeny. Zažili jsme nejdelších 100m našeho pochodu. ( podle tabule vzdálenosti k občerstvení).
Stanovili jsme si cíl ubytovat se na chatě Čihák, což bylo ze Šerlichu odhadem 34 km. V průběhu trasy jsme začali zjišťovat ubytování v okolí. Bohužel jak Čihák, tak i Orlická chata byli mimo provoz. Na základě konzultace s majitelem Orlické chaty jsme se rozhodli zabojovat a protáhnout trasu až do Českých Petrovic.
Po čtyřech pokusech, kdy postupně nevyšlo:
-ubytování na statku ( seznámení s kancem),
-chata Na rozcestí ( neměli ustláno),
-sruby Hajda (1000kč/osobu bez jídla ),
vyšlo až ubytování v apartmánu Na sjezdovce. Posuďte sami: Velký apartmán, prostorná koupelna, kuchyňka, funkční TV a pozor- krb, ve kterém Zbyňa topil. Já byl schopen pouze ležet.
Měli jsme dva problémy. . Tikající budík v kanceláři majitelky, který se podařilo zneškodnit, a zámek v hlavních dveřích, který nešel zamknout.
A je nutné se zmínit o svérázné kuchařce v hospodě Na rozcestí, kde jsme byli na večeři. Po sledování hokeje Kanada-USA 4:3 jsme padli za vlast.
Den osmý
České Petrovice – Mladkov – Králíky – Dolní Morava
Našlapané kilometry dnes: 8
Našlapané kilometry celkem: 176,5
Další odpočinková etapa. Vyšli jsme z Českých Petrovic na vlak do Mladkova nezáživnou cestou.
Odjezd vlaku jsme zjistili na IDOSu v pohodě. Po cestě na nádraží nás málem zabil chlap kladivem, které mu vyletělo z ruky při vyrážení čepu. Pak nás skoro přejel 10ti letý kluk na místě závozníka tatry 815.
Po příchodu na nádraží nás poněkud překvapilo, že zde nevedou koleje.
Probíhala rekonstrukce trati. Museli jsme zpátky na autobus, přejet jednu stanici a pak vlakem do Králík. Tam jsme poseděli v hospodě Bílá Labuť na náměstí a přepravili se autobusem do Dolní Moravy-do místa dalšího ubytování v pensionu Valevil. To byl největší apartmán našeho putování. Za 630 Kč (standartní cena 2500) rozměr 100m čtverečných. Povečeřeli jsme v hospodě Moravěnka. Ráno se klíče od apartmánu předávaly tak, že se nechaly v zámku…
Den devátý
Dolní Morava - Kralický Sněžník - Stříbrnice
Našlapané kilometry dnes: 24
Našlapané kilometry celkem: 200,5
Začali jsme snídaní v místním obchodě. Z obchodu se vyklubala kavárna a drbárna. Místní prodavačka měla informace o všem. Czech Point Dolní Morava.
Hned po snídaní jsme nahodili bágly a vyšli. Za stálého stoupání jsme předešli 35 lidí, 128 psů a za krásného počasí se vyšplhali bez větších problémů k prameni řeky Moravy. Jo, trénink je trénink. Sníh ve výšce nad 1000 metrů jsme bravurně zvládli. Ve srovnání s Labskou roklí jej zmiňujeme jen okrajově.
U pramene Moravy jsme se pokřtili, čímž se z nás stali praví Moraváci. Od pramene byl již jen kousek na samotný vrchol Králického Sněžníku. Z kdysi postavené rozhledny je dnes jen hromada kamení, a ani chata pod vrcholem už neexistuje. Zbyl pouze slon, který hledí do údolí a na dotazy neodpovídá.
Na vrcholu poměrně dost fouká a proto rychle zahajujeme sestup. Lesy jsou po orkánu Kyril zničené a okolí připomíná měsíční krajinu.
První zastávka byla v chatě Na návrší, kde proběhl oběd společně s kokršpanělem a pivo. Další sestup po žluté již směřoval do Stříbrnice. Tam jsme neodolali nápisu na první hospodě „Pojďte na pivo“ a výzvu splnili. Pak jsme pokračovali asi 1km k dohodnutému ubytování. Po jeho shlédnutí jsme se vrátili do naší hospody a ukecali ubytování tam. Následovala oslava dvoustého kilometru.
Den desátý
Stříbrnice - Ramzová
Našlapané kilometry dnes: 16
Našlapané kilometry celkem: 216,5
Tato etapa byla opět plánována jako odpočinková, avšak vzhledem k večerní oslavě
dvoustého kilometru se ukázala jako poměrně náročná. Shodli jsme se, že zatím všechny odpočinkové etapy byly náročnější, než ty těžké. Z toho důvodu již žádné další odpočinkové etapy plánovat nebudeme, a všechny budou těžké.
Ze Stříbrnice jsme sestoupili do Starého Města a odtud po modré stálým stoupáním přes vrchol Ostružník (951m) do Petříkova na
česnekačku. Odtud to bylo na Ramzovou do hotelu Neubauer co by kamenem dohodil. Den jsme uzavřeli výbornou večeří a po několika chodech šli spát.
Den jedenáctý
Ramzová – Šerák – Keprník - Červenohorské sedlo - Praděd
Našlapané kilometry dnes: 24,5
Našlapané kilometry celkem: 241
Tato etapa budiž vzhledem k převýšení nazvána Královskou. Vzhledem k fyzické kondici jsme zavrhli možnost vyjet z Ramzové (770m) na Šerák (1350m) lanovkou a k údivu ostatních turistů jsme si to vyšlápli pěšky. Ani nám to nedalo moc zabrat, a tak jsme pokračovali ihned dále do kopce na Keprník (1424m). Místy ležely zbytky sněhu, což nám ztěžovalo život. Přes Keprník a Vozku jsme došli k Vřesové studánce, kde jsme se občerstvili. Následoval sestup zpět do výšky 1010m na Červenohorské sedlo, kde vzhledem k rekonstrukci silnice byloše uzavřeno. Nezbylo tedy, než pokračovat bez přestávky dále do kopce přibývajícím sněhem na chatu Švýcárna.
Tam nás paní bufetářka překvapila slovy „Nejste vy ti z Ještědu? Dali jsme si párek a pivo a rozhodli se dokončit celou trasu na Praděd, kde jsme mezitím domluvili ubytování.
Do cíle na vrchol Pradědu jsme přišli v 16.10 a dokončení celého treku jsme oslavili panákem slivovice a stylově i Praděda.
Den dvanáctý
Praděd – Ovčárna - Hvězda
Našlapané kilometry dnes: 9
Našlapané kilometry celkem: 250
Ještě toho stále nemáme dost a tak si stanovujeme další cíl – dosáhnout mety 250 ujitých kilometrů. K tomu nám chybí jediné. Dojít z Pradědu na Hvězdu pěšky a ne autobusem, jak jsme původně plánovali.
To se daří bez větších problémů a po obědě na Hvězdě nasedáme v 12.45 do autobusu směr Bruntál. Tam se naše cesty rozděluji. Zbyněk pokračuje autobusem do Frýdku-Místku a já přesedám na vlak směr Olomouc. A co myslíte, byla výluka? Byla, jak jinak. Přesto kolem 15 hodiny přijíždím do Olomouce a nezvykle taxíkem se přesouvám domů. Zítra je totiž pondělí a musím do práce….